Pád hvězdy Cambridge: Profesor Jason Arday nebyl jen plagiátor. Přikrášlil si životopis, charitu i maratony
Britský profesor sociologie Jason Arday, který tento týden rezignoval na svůj post na Cambridgeské univerzitě, zřejmě není „jen“ plagiátor. Média přinášejí další a další oblasti jeho života, o nichž podle jejich zjištění neříkal pravdu. Přibarvil si svůj životopis, sportovní úspěchy, ale i práci pro charitu.
Plagiátor Arday rezignoval ve středu poté, co univerzita v Cambridgi oznámila, že se zabývá novými informacemi o jeho „akademických kvalifikacích a čestných jmenováních“. Nejmladší tamní profesor tmavé barvy pleti spolu se svými zastánci tvrdí, že je za vším rasismus. Podle svých slov odchází jen proto, že „dosáhl hranice toho, co lze od člověka rozumně očekávat, že vydrží“.
Miliony na charitu, které nikdo neviděl?
Samotná opsaná disertační práce však zřejmě není jedinou oblastí Ardayova života, kterou si tento sociolog nepatrně přičechral. Profesor například tvrdí, že se mu za posledních dvacet let podařilo sehnat nejméně pět milionů liber na charitu. Jak podle listu The Guardian poukazují jeho kritici, toto všechno dokázal navzdory faktu, že ho v charitativním sektoru téměř nikdo neznal.
Nyní už přiznává, že na to nebyl sám a peníze vybral ve spolupráci s mnoha fundraisingovými společnostmi.
Další rozpor se týká jeho humanitární práce. Arday se chlubí tím, že pod patronátem charitativní organizace WaterAid vyrazil do Jižní Ameriky a západní Afriky a tamním lidem pomáhal budovat studny. Organizace to ale popřela a uvedla, že „z úcty k lidem, s nimiž spolupracuje“ nikdy své dobrovolníky do zahraničí nevysílá. Dodala také, že „nepodporuje ani neusnadňuje návštěvy financované z vlastních zdrojů“.
Maraton se zlomenou nohou a kniha, která neexistuje
Samotná Cambridgeská univerzita nyní prošetřuje i další Ardayovo tvrzení. A sice, že u nakladatele Palgrave Macmillan vydal knihu Being Young, Black and Male: Challenging the Dominant Discourse. Nakladatelství potvrdilo, že rukopis dostalo. Kniha však nikdy nevyšla.
Odhalený plagiátor se také ve svém životopise zaštiťuje významnými institucemi a univerzitami, na nichž prý působil coby hostující profesor. Ani to podle zjištění médií nesedí.
A konečně je tu jeho kariéra sportovce. Arday v minulosti prohlásil, že pro charitu uběhl třicet maratonů za pětatřicet dní. Sérii prý dokončil přesto, že na jednom z těchto maratonů prodělal epileptický záchvat a zlomil si lýtkovou kost. Mezi jeho sportovní úspěchy údajně patří i to, že za šest dní uběhl 600 mil (966 kilometrů). Co však v příběhu zapomíná zmínit, jsou přestávky, které si mezitím dělal. Ve skutečnosti tak tuto vzdálenost uběhl za dvanáct dní.
„Moc se nám to nepovedlo,“ uznává policie. Cenzura tisku?
Kauza, jež nyní plní stránky britských novin, mohla vyplout na povrch už o rok dřív, píše portál The Telegraph. Na nesrovnalosti v Ardayově disertaci se zaměřil redaktor magazínu Times Higher Education (THE) Jack Grove na základě tipu z akademické sféry. O tom, že je plagiátor, bylo přesvědčeno hned několik dalších profesorů.
Když však Grove Ardayovi loni v září poslal své dotazy, akademik se obrátil na právníky. Ti se spojili s vedením THE a postěžovali si, že to, co jejich redaktor činí, je „zjevný a možná rasově motivovaný útok“. Arday navíc šel i na policii a novináře obvinil z obtěžování. Ta se případem začala zcela vážně zabývat, vyšetřování trvalo čtyři měsíce.
Grove přitom po celou tu dobu neměl tušení, že se týká právě jeho. Dozvěděl se to až ve chvíli, kdy mu policista po telefonu sdělil, že ho z ničeho neobviní. Vyšetřovatel mu tehdy nadto doporučil, aby už Ardaye dál nekontaktoval. Položené otázky mu prý „narušily jeho duševní zdraví“.
Šéf Metropolitní policie Mark Rowley ve čtvrtek připustil, že se policisté Grovem vůbec neměli zabývat. „Příliš se nám to nepovedlo. Nebudu chodit kolem horké kaše. Pokazili jsme to. Přišlo hlášení. Myslím, že to bylo kvůli obtěžování nebo něčemu podobnému. Měli jsme to odložit dřív, protože to vůbec žádné vyšetřování nevyžadovalo,“ řekl. Dodal, že londýnská policie je velká organizace a „občas udělá chybu“.
Tou byl přitom už fakt, že se vyšetřující policista Grovea nezeptal na jeho profesi. A za celé čtyři měsíce tak nezjistil, že je novinář a Ardaye neobtěžuje – jen dělá svou práci.
K bizarnímu případu už se vyjádřil i Svaz pro svobodu slova a policii zkritizoval, že její postup spíš než ochranou oběti zaváněl cenzurou tisku. I to šéf policie uznal a slíbil, že se do budoucna „zamyslí, jak budou k podobným případům přistupovat“.
Arday si ovšem nestěžoval jen na novináře Grovea, ale i na akademika Davida Harrise, který se o profesorovu kontroverzní kariéru začal zajímat po vlastní ose. Tato stížnost přistála na stole policii nikoliv v Londýně, ale v Devonu a Cornwallu. A tam se jí odmítli zabývat. Ani tento zásadní rozdíl v postupu policie nebyl její šéf schopný vysvětlit.
