Jan Kanyza o sobě rozhodně nemluví jako o člověku, kterého by život zlomil. Naopak se označuje za skeptika a tvrdí, že není zatrpklý, smutný ani plný křivd. Přesto přiznal, že jedna zdánlivě obyčejná návštěva úřadu v něm zanechala vzpomínku, na kterou jen tak nezapomene.
Šlo o chvíli, kdy se vydal vyřídit si starobní důchod.
Celá záležitost se však neobešla bez komplikací. Na úřadě mu nejprve oznámili, že mu chybí některé potřebné dokumenty. Kanyza tedy potřebné papíry obstaral a na úřad se znovu vrátil. Jenže místo očekávaného vyřízení přišlo další překvapení – tentokrát se dozvěděl, že mu stále něco chybí.
Situace začala být natolik absurdní, že nakonec požádal o pomoc svou manželku. Ta se celé administrativy ujala a pokračovala v zařizování za něj.
Ani tím ale příběh neskončil.
Po určité době Kanyzovi dorazilo oznámení, ve kterém byl oficiálně označen jako starobní důchodce. Přiznal, že toto označení ho trochu zasáhlo. Člověk může mít v hlavě stále pocit, že je mladší, ale úřední dokument mu najednou připomene, že čas skutečně nezastaví.
Pak se však podíval na přiznanou částku.
A právě v tu chvíli přišlo první velké překvapení.
Kanyza si podle svých slov řekl, že částka není vůbec špatná a že by se z ní dalo docela dobře žít. Na první pohled tedy vypadal spokojeně.
Jenže jeho manželka ho rychle vyvedla z omylu.
Vysvětlila mu, že částka uvedená na dokumentu se týká deseti měsíců zpětně, nikoli běžné měsíční penze. To, co nejprve vypadalo jako velmi příjemný důchod, tedy ve skutečnosti představovalo součet za delší období.
A právě tehdy mu podle jeho vlastních slov znovu „spadla brada“. 😮
Celá příhoda tak ukázala nejen úskalí úředního papírování, ale také jednu z nečekaných realit spojených s odchodem do důchodu. Člověk může strávit desítky let prací, a přesto ho nakonec dokáže překvapit jediný řádek na úředním dokumentu.
Kanyza přitom rozhodně nepatří mezi umělce, kteří by se po profesní stránce stáhli do ústraní. Vedle herectví se dlouhodobě věnuje také malování a jeho obrazy mají mezi zájemci značnou hodnotu. Některá jeho plátna se prodávají za částky dosahující desítek až stovek tisíc korun.
Jeho příběh tak působí trochu paradoxně. Na jedné straně oficiální dokument oznamující začátek důchodového života, na straně druhé umělec, který stále tvoří a jehož práce mají vysokou cenu.
A možná právě proto ho informace z úřadu tolik zaskočila.
Co si o své penzi Jan Kanyza myslel, jak reagovala jeho manželka a co dalšího o svém životě prozradil? To nejzajímavější na jeho vyprávění teprve přichází.
